6) Nemocnice pod horami

Masarykova městská nemocnice v Jilemnici je malá nemocnice pod horami. Dýchá na vás blízkost Krkonoš a takové domácí prostředí.
Snad proto jsme se tam po dlouhé týdny cítili jako doma. A bylo to také tím, že jsme tam byli denně a skoro víc než doma.
Cestování je pro mě utrpení. Vlakem nebo busem je to téměř nemožné, takže autem. Ono to po čase začne být vyčerpávající,
ale cesta má jasný cíl. Míša potřebuje pevnou a jasně osvětlenou přistávací dráhu pro návrat z cest ,,mezi světy ".
No a taky jedete členitou a krásně pestrou krajinou, blízkost kopců tak nějak nabíjí. Dá se to vydržet.

Přestože je pro nás prostředí a přísný režim ARO nepříznivý , pokračujeme stále v rytmu, který jsme si nastavili v Hradci.
Za pár dní po přímluvě lékařů a sester, jsme dostali obrovskou šanci. Bylo zřejmé, že jsme odhodláni udělat vše co je v našich silách.
Michaela z lékařského hlediska již není v kómatu, ale ve stavu minimálního vědomí (my jsme ten rozdíl nepoznali, ono to také poznat není).
Pan primář se nabídl, že nám umožní být dočasně na infekčním pokoji, který je momentálně prázdný. Pokud se nevyskytne na oddělení pacient, který potřebuje izolaci, máme možnost se Míše věnovat v ,,soukromí ". Úžasná zpráva!

Míša není v kómatu!!!  Co to pro nás znamená, co dál a jak ??? Děláme vše správně a budeme to dělat správně dál ???
Nikdo to neví a odpověď na to není. Držíme se slov pana primáře. ,,Chce to čas, mnoho času, buďte trpěliví " a vždy dodal
,, vše co děláte je správné a nikdo by to neudělal lépe než vy ". To pro nás znamenalo mnoho, dodá to sílu a energii vydržet,
protože nikdo neví kolik času bude potřeba. A také nikdo neví co vlastně bude.

Vybavujeme nehostinnou vykachlíčkovanou  místnost obrázky a předměty, které Míša zná, pokračujeme v bazální stimulaci,
rehabilitaci, čtení knih, zpívání, vyprávění o tom co je nového na světě, že je léto v plném proudu a tak ... ... ,
      ... ladíme antény všemi směry a na nejvyšší možnou citlivost ... .