14) Je čas jít dál ...

Ale kam? Co teď bude? Otazníků přibývá a tady se dostáváme do fáze, kde navzdory obětavému přístupu všech pracovníků ve zdravotnictví, se kterými jsme se doposud setkali od špičkových odborníků po uklizečky a bez nich by to prostě nešlo a nebyli bychom tam kde jsme, narážíme na podstatný problém. A tím je systém.Teď mám na mysli systém následné péče.

Dnes již víme, že je potřeba jednat trošku jinak a nečekat, že se vás někdo automaticky ujme a povede vás tou nejlepší cestou, tak jak by člověk předpokládal. Tak to prostě není.

Díky lékařům z Jilemnické nemocnice jsme neustrnuli, alespoň prozatím, na mrtvém bodu.

 Michaela putovala z Jilemnice do Léčebného a rehabilitačního střediska Chvaly.Tady nastává další etapa vývoje. Pro nás cestování do Prahy a pro Míšu náročné období postupného probouzení se do reality. Díky ztrátě paměti to má Mišule ,,jednodušší", ale uvědomování si svého stavu začíná pro ní být psychicky náročné … .

Děkujeme přednostovi oddělení ARO Jilemnické nemocnice MUDr. Patriku Toyovi   a celému jeho týmu za nesmírně obětavou práci a za to, že nám umožnil být s Michaelou každý den. Bez této možnosti by Michaela nemohla udělat takové pokroky.

Děkujeme, rodina